English

Students Learnt how to Become a Good Journalist

Šárka Navrátilová | Young people had gotten a possibility to take part in an international journalistic camp in the middle of the Czech Republic. During one week in August, they could try to work in the editors’ office of newspapers, radio broadcasting, TV studio or web magazine as well as in the creative team of PR department. Professionals from the Czech and European mass media shared their opinions and experience with them.

“Do sleep on, it’ll be no time for in a following week,” so I read in an e-mail, which I had received from Ondřej Rázl, a leader of TV group. I had a fun thanks to his joke. This day, I recon, he didn’t jest. Fortunately, I couldn’t complain about tiredness. I’ve explored a new drug there, at Summer Journalistic School of Karel Havlíček Borovský – new experience(s). 

     

The Hard Programme is Better to Manage with Friends

“Every journalist has to be able to get as much information as possible,” introduced organizers a team-building game. A stranger could say, young confused people ran in a park. But they had our task: looking for papers with rules of ancient empire. Concurrently, the participants were losing their initial diffidence step by step.

 

Participants during a team-building game
Team-building game: Which team are you fan of? | Foto: Hoai Le Thi

I noticed a girl, which seemed to be absentmindedly. She was striking in a crowd, where everybody wanted to memorize names of one’s neighbours. I asked her, what her name was. She didn’t answer. I tried to speak English. Thus I’ve bumped into Galina, a Ukrainian girl, who learns Slovakian. But Czech was very hard understandable for her.

“Your Czech is so good. Where are you from?” The question I’ve got from my roommate and she spoke very slowly. Later I realized, she wasn’t only one, who supposed I was a foreigner, because I had become friend with Galina so easy. I had no other choice and I had to laugh.

Conversation with my roommates Nikol a Petra was full of inspiration for me, because they had shown to me their photos. I admired the German Sven, who learns Czech. And I found interesting story of Katerina from Belarus, who has lived in the Czech Republic for years, but still loves her homeland. Mostly you can’t read anything about them in a programme, but there are the participants, who create the atmosphere of summer camp, or aren’t there? 

“Actually, it’s holiday for me. I’m in the Czech Republic and I don’t have to work,” confessed Roland Adrowitzer, coordinator of foreign correspondents from Austrian channel ÖRF. He commented the position of Austria in the 2nd half of the 20th century and role of small states in the European Union. “I was surprised by interest of young journalists in my work,” evaluated he discussion with participants.

“I teach Social Science at a secondary school and see, how my scholars stop thinking of sense of news which they get,” warns Milan Pilař, chief organizer. At the summer school, students learn how to create news and how to understand their right meaning. Petr Bílek, chief editor of Literární noviny, recommends how to not become an illiterate reader of newspaper: “Especially students of journalism should reach an education as huge as possible and get an general overview by university study.”

„There isn’t lack of information about the European Union and its institutions. There are so many sources that orientation is very difficult for an ordinary newspaperman. Moreover motivation is missing, because there is only little space for that kind of news,” explained Jan Pátek, press attaché of European Parliament in Prague. Together with his colleague, Martin Stašek, press attaché of European Commission in Prague, he showed us the main information sources for journalists. 

    

Three unforgettable personalities, who I met at the summer school

  • The first day, I found a Ukrainian friend Galina, who learn Slovakian. I wanted to help her in communications-intensive situations; therefore I became her interpreter for a week. I learnt better her homeland and culture.

  • On Thursday, I had a dinner with a German writer Herma Kennel and her husband Gerhard Köpernik. I was surprised by their obligingness and patience, but also openness, which they answered to our questions with.

  • Reporter of Slovakian TV station, Stanislava Benická, made a great impression of me, because he had spoken with us, complete beginners, as well as with her colleagues. 

On Thursday, we expected honoured quests and all of us dressed their best clothes. Who visited Summer Journalistic School this day? The vice-chairman of Slovakian Republic, Rudolf Chmel, with his media consultant, Jozef Švolík. The politician judged the current situation of mass media: „In the past, the journalist gave information about something, which he was focused for all career on. Now, it is necessary he will be able to work any topic he gets. But a journalist is still only a man.” 

   

Rudolf Chmel, vice-chairman of the Slovak Republic | Foto: Hoai Le Thi
Roland Adrowitzer, chief editor of foreign correspodents, ÖRF | Foto: Hoai Le Thi
Erik Best, publisher of newsletter Fleet Sheet | Foto: Hoai Le Thi

I lacked a little and I could come late for a lecture on Wednesday. I was really delighted, when I realized, they hadn’t started yet. A pleasant and smiling man was talking with my friends and I joined to them. We changed greetings each others and then discussed for a while. Suddenly, he apologized himself and he had to leave us. I had no time for my question who it was. He took a microphone and started his talk. Erik Best, American living in the Czech Republic, introduced his business with information – newsletter Fleet Sheet, in Czech and without any mistakes. Although he described many journalists would lose their job in following years, I had a great mood thanks to positive energy, which his personality radiated.

„Today, you can spend an hour with journalist-dinosaur,” started a legend of Polish independent journalism, Janina Jankowska, her lecture with a joke. I was really interested in her story, when she had gotten involved in Polish movement Solidarność in 80’s years as well as in illegal opposition media in 90’s years.

A new ankle of view to journalism, I achieved thanks to Piotr Górecki who works as a foreign and war correspondent for a Polish TV station. I and other students were surprised by his knowledge of Czech, when he started to narrate unusual situations of his career life. 

   

Work of TV Group Never Ends, but Its Members Have the Most Experiences

I’m sitting at a giant box with two monitors and countless buttons, which many wires are running out. I can’t imagine how much value of the equipment is. Just for a case, I would break up it. I’m losing my enthusiasm and I’m getting a fear. This evening, I’m going to direct live broadcast of evening programme.

“TV group is really perfect, I’m sure you will like it,” recommended me my friend a year ago. I decided to try it. I hadn’t expected how various job of TV crew could be and how much work their members have to manage. 

    

TV group is interviewed German writer Herma Kennel | Foto: Hoai Lethi

During week, we prepared our own reports and it was also a chance how to try shooting, standing in front of camera and finishing of videos. On the top of all, we were responsible for live broadcasting of lectures and we did interviews with quests.

We had three guiders in the world of TV reporting. Sometimes, their job could be really hard, especially when they endeavoured to teach us how to use technical equipment, because in all our group was only one boy!

The leader of our team was Ondřej Rázl, university student, cameraman, reporter and editor. You could meet him anywhere, where something interesting happens.

In the TV studio and outside helped us Libor Blažek, cameraman of regional TV station.  “Work in television is very exacting. Also experienced one could have a problem, one can’t use the best moment of interview, because a camera didn’t run,” comforted he us, the exhausted beginners. Suddenly, he started to find fault in our work and advised how to do it better…

“I’d like to help my students to prepare a report, which they’ll be proud of, when they’re showing it to others in the end of week,” so Stanislava Benická, reporter of Slovakian TV station, in an interview. And she meant it serious. She sat with us at one table and we discussed about reportage. She looked at us as well as at her colleagues and we listened to her with bated breath, because we wouldn’t miss her advices. 

I’ve tried for my first time…

    

I’ve learnt Martin Stašek, press attaché of European Commission in Prague, and talked with him about his job.

For the first time, I’ve visited a department of Foreign Police because of my Ukrainian friend Galina I realized, I’m lucky one, because I can travel around Europe without limits.

I interviewed Roland Adrowitzer in his mother tongue – in German! Among others, we discussed about experience and knowledge, which are necessary for a foreign correspondent.

I directed live broadcast of discussion with Polish editor and foreign correspondent Piotr Gorský. When he sat in the auditorium, I had lost him in my well-prepared shot. Therefore I had to forget I’m only beginner, and to do everything in order to audience at computers could see him, too.

I became a moderator of Herma Kennel’s lecture. When anybody asked for something about problems of Czech-German relationships, I considered, if I should insist on her answer. Finally, I hadn’t had to do it. My quest was perfect and she answered all.

We made illustrative shots, surveys and interviews for our reportage. Finally, we didn’t use there most of materials, which we had prepared. But for us, every minute of recording is incredibly valuable – it shows, we made visible progress day by day. 

And my experience(s) after week in TV group? I realized how important is properly to prepare questions. When one filmed an answer, there will be no possibility to change the record and to adapt it for using in the reportage. But in my opinion, it is the most difficult catching somebody, who is willing to speak with a TV reporter. Most people run away, when they see a camera or a microphone.

Actually, I did the same mistake before. At present, I can see it from the other side… A newspapers’ editor could do an interview via phone, but TV reporter can’t use anything, what cameraman haven’t taken.

When I watch newscast, I keep smiling. I’m not able to recognize a topic of report, because I think of details such as if a speaker is well-positioned in the picture or if illustration has any hidden meaning. And once, I can remember all rules for shooting, which I tried to fight for all week against.

If you’re interested in my article about the Summer Journalistic School of Karel Havlíček Borovský, you can write me to: sharka.navratilova(at)gmail(dot)com. I’ll be looking forward your comments, opinions and questions (e.g. if you want to take part in next year). 

Česky

Uprostřed České republiky se mladí lidé učí jak být dobrými novináři

Šárka Navrátilová | Během týdenního novinářského kempu vyzkoušeli studenti středních a vysokých škol, co obnáší práce v tištěných novinách, televizi, rádiu, pro webový portál či v oboru PR a marketingu. O své názory a zkušenosti se s nimi podělili profesionální novináři z českých a evropských médií.

„Vyspěte se dopředu, příští týden na to nebude čas,“ četla jsem poznámku v mailu, který poslal vedoucí Ondřej Rázl. V duchu jsem usmívala dobrému vtipu. Dnes vím, že nežertoval. Na únavu jsem si ale za celou dobu nemohla stěžovat. Na Letní žurnalistické škole Karla Havlíčka Borovského jsem objevila drogu, která mi nedala spát – nové zážitky a zkušenosti. 

   

Náročný program se lépe zvládá s přáteli

„Každý novinář si musí umět obstarat informace,“ uvedli organizátoři seznamovací hru. Cizinci by se mohlo zdát, že mladí lidé jen zmateně pobíhají v parku. Jejich úkolem však bylo najít ukryté zákony dávné říše. Účastníci kempu postupně ztratili zábrany, vyměňovali si své úlovky a nadšeně sdíleli dojmy s ostatními.

   

Účastníci letní školy při seznamovací hře
Seznamovací hra: Kterému týmu fandíte? | Foto: Hoai Le Thi

A vtom jsem si všimla dívky, která se tvářila nepřítomně. V davu lidí, kteří se snažili zjistit a zapamatovat si jména všech v okolí, byla nápadná. Zeptala jsem se, jak se jmenuje. Nejprve neodpověděla. Zkusila jsem to anglicky, jen pro případ. A tak jsem se seznámila s Galinou, Ukrajinkou, která se učí slovensky. Čeština pro ni přesto byla nesrozumitelná.  

„Tvoje čeština je dobrá. Odkud pocházíš?“ položila mi večer otázku spolubydlící a mluvila nápadně pomalu. Nebyla jediná, kdo si myslel, že nejsem ani Češka podle toho, jak rychle jsem se spřátelila s Galinou. Nezbývalo, než se srdečně zasmát.

Inspirující byly rozhovory s mými spolubydlícími fotografkami Nikol a Petrou, které mi ukázaly, jak se dá kouzlit s fotoaparátem. V duchu jsem obdivovala Němce Svena, který se učí česky. Zaujala mě také Běloruska Katerina, která i po letech v České republice miluje svou vlast. Nedočtete se o nich v programu, ale atmosféru každé letní školy utváří právě její účastníci, nebo ne?

 

Odborníky z Evropy překvapuje zájem mladých lidí

Každý rok si organizátoři letní žurnalistické školy dávají opravdu záležet na výběru hostů. Mladí lidé mají šanci setkat se se zajímavými osobnostmi mediálního světa. Letos byla ústředním tématem Historie a současnost střední Evropy. Zvláštní pozornost byla věnována polským novinářům. Vedle nich do města uprostřed České republiky na žurnalistické soustředění zavítali odborníci z České republiky, Slovenska, Rakouska, Německa a dokonce USA. 

„Je to jako dovolená, když mohu být v České republice a nejsem tu pracovně,“ přiznal Roland Adrowitzer, koordinátor zahraničních zpravodajů rakouské televize ÖRF. Ve svém příspěvku okomentoval historickou pozici Rakouska v Evropě 2: poloviny 20. století a roli malých států v Evropské unii. „Překvapil mě zájem mladých novinářů o to, co dělám,“ zhodnotil diskuzi s účastníky.

„Učím základy společenských věd a vidím, jak žáci přestávají přemýšlet nad smyslem zpráv, které dostávají,“ upozorňuje Milan Pilař, vedoucí organizátor. Na letní škole se studenti učí nejen zprávy vytvářet, ale také správně chápat. Aby se ze začínajících novinářů nestali negramotnými čtenáři novin, poradil Petr Bílek, šéfredaktor Literárních novin: „Studenti žurnalistiky by měli dosáhnout co nejlepšího vzdělání a využít studium na vysoké škole k tomu, aby získali všeobecný přehled.“

„Není nedostatek informací o EU a jejich institucích, jak se někdy může zdát. Je mnoho zdrojů a pro běžného novináře je náročné se v nich zorientovat. Navíc chybí motivace, protože se tématu věnuje málo prostoru,“ vysvětlil Jan Pátek, tiskový atašé Evropského parlamentu v Praze. Spolu se svým kolegou, Martinem Staškem, tiskovým atašé Evropské komise v Praze, se nám snažil ukázat hlavní informační zdroje pro novináře.

 

Tři nezapomenutelné osobnosti, se kterými jsem se setkala

  • První den jsem našla ukrajinskou kamarádku Galinu, která se slovensky teprve učí. Abych jí pomohla v komunikačně náročných situacích, na týden jsem se stala tlumočnicí. A dozvěděla jsem se mnohé o její zemi a kultuře.
  • Ve čtvrtek jsem večeřela se spisovatelkou Hermou Kennelovou a jejím manželem Gerhardem Köpernikem. Překvapila mě vstřícnost a trpělivost, ale také otevřenost, se kterou odpovídali na naše otázky.
  • Velký dojem na mě udělala Stanislava Benická, reportérka slovenské televize, která nás, absolutní začátečníky, brala jako své kolegy. 

Na úterní večer jsme se všichni převlékli do společenského. Zavítala mezi nás vzácná návštěva, místopředseda slovenské vlády, Rudolf Chmel, se svým poradcem Jozefem Švolíkem. Politik se pozastavil nad situací v médiích: „Dříve novinář informoval o tom, čemu skutečně rozuměl. Nyní se po něm chce, aby byl schopný zpracovat jakékoliv téma. Ale novinář je pořád jen člověk.“

   

Rudolf Chmel, místopředseda Slovenské republiky | Foto: Hoai Le Thi
Roland Adrowitzer, vedoucí zahraničních zpravodajů ÖRF | Foto: Hoai Le Thi
Erik Best, vydavatel oběžníku Fleet Sheet | Foto: Hoai Le Thi

Ve středu jsem na přednášku přišla na poslední chvíli. Potěšilo mě, že ještě nezačali. S kamarádkami si povídal milý a usměvavý pán, přisedla jsem si k nim. Pozdravil mě a povídali jsme si, ale za chvíli se omluvil, že bohužel musí jít. Než jsem se stihla zeptat, kdo to byl, vzal si mikrofon a zahájil přednášku. Erik Best, Američan žijící v Čechách, nám bezchybnou češtinou představil svůj obchod s informacemi – oběžník Fleet Sheet. A i když vyprávěl o tom, jak většina novinářů přijde za pár let o práci, měla jsem dobrou náladu – celý sál zalila energie, kterou vyzařovala jeho osobnost.

„Dnes máte příležitost strávit hodinu s novinářským dinosaurem,“ vtipkovala legenda polské nezávislé žurnalistiky Janina Jankowska. Zaujalo mě její vyprávění, jak se angažovala pro hnutí Solidarita v 80. letech i ilegálních opozičních médiích v 90. letech. Nový pohled na současnou novinářskou práci poskytl Piotr Górecki, zahraniční a válečný zpravodaj polské televize. Studenty překvapil znalostí češtiny, když popisoval netradiční profesní situace.

   

Televizáci se sice nezastaví, ale také mají nejvíce zážitků

Sedám si k obří krabici se dvěma monitory a nespočtem tlačítek, ze které vede množství drátů a kabelů. Nechci si ani představovat, kolik zařízení stojí, pro případ, že by se mi ho povedlo rozbít. Pomalu mě opouští nadšení z toho, že budu režírovat živý přenos večerní přednášky.

„Televize je perfektní, bude se ti líbit,“ doporučila mi skupinu před rokem kamarádka, a tak jsem se rozhodla to zkusit. Netušila jsem, jak je práce televizního štábu pestrá a kolik se toho za týden dá zvládnout. Připravovali jsme vlastní reportáže, při kterých jsme si vyzkoušeli natáčení, vystupování před kamerou a stříhání. Vedle toho jsme připravovali online přenosy z přednášek a natáčeli rozhovory s hosty. 

   

Členové skupiny TV natáčí exkluzivní rozhovor s německou spisovatelkou Hermou Kennelovou | Foto: Hoai Le Thi

Ve světě televizního zpravodajství jsme měli tři průvodce, kterým to naše vesměs holčičí skupina ani trochu neulehčovala. Vedoucím skupiny byl Ondřej Rázl, vysokoškolák, kameraman, reportér, redaktor. Najdete ho všude, kde se něco děje.

V televizním studiu i mimo něj nám pomáhal Libor Blažek, kameraman regionální televize. „Práce v televizi je náročná. I zkušeným se stává, že nejlepší momenty rozhovoru nemohou použít, protože nebyla zapnutá kamera,“ uklidňoval vyčerpané začátečníky. Hned poté jim začal vytýkat chyby a udílet rady…

„Snažím se pomoci studentům, aby na konci týdne mohli hrdě ukázat svůj příspěvek,“ zmínila v rozhovoru před kamerou Stanislava Benická, reportérka slovenské televize. A myslela to vážně. Seděla s námi u jednoho stolu a diskutovali jsme o připravované reportáži. Brala nás jako své kolegy a my se zatajeným dechem poslouchali, co nám radí, abychom se co nejvíc přiučili. 

Co jsem si letos vyzkoušela?

    

Seznámila jsem se s Martinem Staškem, tiskovým atašé Evropské komise, a povídala si s ním o jeho práci.

Spolu s Ukrajinkou Galinou jsem navštívila cizineckou policii a uvědomila si, jak že možnost cestovat po Evropě není ani zdaleka tak samozřejmá, jak se mi zdálo.

Dělala jsem rozhovor s Rolandem Adrowitzer v jeho mateřském jazyce – němčině! Mimo jiné jsme si povídali o tom, jaké zkušenosti a znalosti musí mít zahraniční zpravodaj.

Režírovala jsem přímý přenos přednášky polského novináře a zahraničního zpravodaje Piotra Gorského. Když se posadil do hlediště, dokonale se mi ztratil v připraveném záběru a já si lámala hlavu, jak ho do záběru vrátit.

Moderovala jsem besedu s německou spisovatelkou Hermou Kennelovou. Když se otázka z publika dotkla problematických bodů česko-německých vztahů, zvažovala jsem, jestli trvat na odpovědích. Nakonec to nebylo nutné – můj host odpovídal bez váhání a zcela otevřena na cokoliv.

Natáčeli jsme ilustrační záběry, ankety a rozhovory pro reportáž. Většinu materiálů jsme nakonec nepoužili, přesto každá minuta záznamu je pro nás neuvěřitelně cenná – ukazuje, že pokroky jsme viditelně udělali. 

A co jsem se po své týdenní zkušenosti z TV skupiny odnesla? Uvědomila jsem si, jak je důležité položit správně otázku – natočenou odpověď neupravíte, aby se hodila do reportáže. Vůbec nejnáročnější je ale získat člověka, který je ochotný s vámi mluvit. Většina lidí z nějakého důvodu před kamerou rychle utíká. A nebyla jsem jiná. Dnes to vidím i z druhé strany… Zatímco sloupkař může dělat rozhovor i po telefonu, televizní reportér nemůže použít, co kameraman nenatočí.

Když se dívám na večerní zprávy, usmívám se. Místo abych vnímala obsah reportáže, přemýšlím, jestli je mluvčí správně zarovnaný v obraze nebo jestli ilustrační záběry mají skrytý smysl. A najednou si vybavuji všechna ta pravidla, se kterými jsme se týden snažili bojovat.

Pokud Vás moje reportáž o Letní žurnalistické škole Karla Havlíčka Borovského zaujala, můžete mi napsat na adresu sharka.navratilova(at)gmail(dot)com. Uvítám vaše názory, komentáře i otázky.