young people report on good examples of collaboration in europe

Na studijní pobyt do Spojených států nebo Velké Británie dnes jezdí kde kdo. Německo, jakožto cílová destinace studentů je v posledních letech, jak se zdá, tak trochu „out“. Neprávem.  Baltské moře sice není Atlantik a mezi Bratwurst a Fisch’n‘Chips je taky rozdíl, nicméně na zážitky a zkušenosti nejsou naši západní sousedé skoupí. „Já bych to doporučila úplně všem. Skoro povinně,“ směje se Alena Novosadová, dnes koordinátorka a dobrovolnice v AFS Mezikulturní programy, která s touto organizací strávila v Německu (v Bádensku-Württembersku, pro ty zeměpisu znalejší) jeden rok na střední škole.

 

Klasická otázka na začátek: proč právě Německo?  „Výběr Německa byl u mě dost pragmatický, protože jsem tam získala stipendium. Navíc to není daleko, tamní mentalita je relativně podobná té naší, němčina se učí docela snadno, a když se člověk potom vrátí do Čech, tak má stoprocentní šanci ji uplatnit.“

 

Dobře. Tak tedy Německo. Ale komu by se chtělo do země pedantských Műllerů a nesnesitelně dochvilných Schneiderů? (Pokud by vás zajímalo, jak vypadá typický Němec, statisticky vzato, mrkněte sem http://zahranicni.ihned.cz/c1-24254310-prumerny-nemec-meri-1-79-metru-a-spi-v-pyzamu-zjistil-magazin.) „Němci jsou takoví trošku studení čumáci, řekla bych, že ještě o něco víc než Češi. Takže člověk musí vyvíjet vlastní iniciativu a nečekat, že k němu někdo přijde a začne si s ním povídat.“ No jo, to nás ani nepřekvapuje, co bychom čekali od nabručených Němců. Přesto bychom své sousedy neměli tak rychle odsuzovat. „Na druhou stranu, to, že si rodina vezme zahraničního studenta domů a nabídne mu první poslední, aniž by za to cokoliv dostala, zase vypovídá o určité pohostinosti a přátelskosti.“ Za to najít českou hostitelskou rodinu pro německého studenta bývá „nadlidský úkol“.

 

Aha. Tak jo, Němce teda bereme na milost. Ale co s tou hostitelskou rodinou - to se bydlí u úplně cizích lidí? Jo, bydlí. Dobrá zpráva ale je, že se i u cizích za chvíli cítíte jako doma. „Ty první dny v rodině jsou hodně stresový, protože člověku připadá zvláštní začít žít někde, kde se ještě necítí úplně doma a být najednou hrozně blízko lidem, který vůbec nezná. Ale jakmile se zabydlí, tak je to hrozně fajn. Časově nevím, jak dlouho mi trvalo zvyknout si, ale asi týden, možná dva,“ vzpomíná Alena s úsměvem a v zápětí připouští, že ne vždycky to klapne: „Občas se stane, že někdo mění rodinu, ale to je většinou z osobních důvodů,kdy studentovi rodina prostě nesedne. Já jsem se svojí hostitelskou rodinou byla naprosto spokojená a ještě se pořád navštěvujeme. Bylo to největší štěstí, co mě za ten rok potkalo.“

 

Veškerý čas však netrávíte s rodinou – věřte nevěřte, i Němci musí do školy. Ale ani cvičené opičky vychované ustrnulým českým školstvím nemívají s německým stylem výuky potíže. Spíš naopak. „Forma interaktivní výuky – prezentace a tak – mi hrozně vyhovovala a bavila mě.“ A jak vnímali tamní studenti spolužačku z východu? „Pořád si ze mě dělali srandu, že půjdeme o přestávce na vodku a tak, ale to jsem brala opravdu spíš jako legraci.“ Ale někdy toho může být přece jen moc. „Pak je dobrý, tam jsou další zahraniční studenti, takže když mi Němci šli na nervy,jela jsem za kamarádkou z Bolívie, která bydlela kousek ode mě a šly jsme třeba na kafe.“

 

A vida, únik z německé reality není nemožný. Ale i německá realita nabízí fajn zážitky. „Já jsem měla to štěstí, že když jsem přišla do školy, tak se zrovna spouštěl jeden projekt, kdy se žáci rozhodli, že poběží napříč Německem štafetový běh, aby upozornili na jeden humanitární projekt stavby školy v Peru. A pomocí toho běhu chtěli sesbírat peníze na jeho realizaci. Tak jsem se přidala do toho projektu taky. Nejlepší bylo, když jsme pak doběhli napříč celým Německem k Baltu a naskákali tam do ledový vody. Všech třicet lidí, včetně mých hostitelských rodičů.To stálo za to.“

 

Jo, maraton i koupání v Baltu bychom brali. Ale co organizační a finanční záležitosti? „AFS Německo funguje bez problémů. Měla jsem tam kontaktní osobu, na kterou jsem se mohla kdykoliv obrátit. A získat stipendium určitě náročné není. Tenkrát nás bylo asi dvacet uchazečů a rozdělovalo se 12 stipendií. Takže byla vysoká šance ho dostat. V posledních letech ta šance bývá stoprocentní, takže to určitě není problém.“ 

 

Tolik o Německu s Alenou. Co si z Dojčlandu vezmete vy, záleží jen na vás. Informace o středoškolských programech v Německu s organizací AFS můžete najít na stránkách http://www.afs.cz/cze_cz/focus_on/high_school/32.